V angli\u010dtin\u011b existuje kr\u00e1sn\u00fd v\u00fdraz „niche“ (kter\u00fd v doslovn\u00e9m p\u0159ekladu znamen\u00e1 nika\/v\u00fdklenek – architektinock\u00fd prvek, dekorativn\u00ed prohlube\u0148 ve zdi – kter\u00fdm se \u010dasto ozna\u010duje \u00fazk\u00fd segment trhu, nevelk\u00e1 c\u00edlov\u00e1 skupina, „parti\u010dka“). Odtud n\u00e1zev tohoto \u010dl\u00e1nku.<\/p>\n
K tomuhle zamy\u0161len\u00ed m\u011b p\u0159ivedly t\u0159i po sob\u011b jdouc\u00ed situace. Prvn\u00ed z nich byla zm\u00ednka, kterou \u0159ekl James Shelley<\/a> v rozhovoru, kter\u00fd je dostupn\u00fd na jeho webu mezi podcasty. \u0158ekl, \u017ee se bavil s p\u0159\u00e1teli, kter\u00e9 n\u00e1hodn\u011b potkal a zm\u00ednil v hovoru konferenci TED<\/a>. A jeho p\u0159\u00e1tel\u00e9 se zaptali: „Ted? Co je to?“. James Shelley se podivil, \u017ee n\u011bkdo\u00a0 v dne\u0161n\u00ed dob\u011b netu\u0161\u00ed, co je to TED a za\u010dal p\u0159em\u00fd\u0161let o tom, \u017ee i kdy\u017e n\u011bco vypad\u00e1 jako hybn\u00e1 s\u00edla sou\u010dasnosti, jako n\u011bco, o \u010dem v\u0161ichni „mus\u00ed“ v\u011bd\u011bt, nen\u00ed to nutn\u011b tak.<\/p>\n Poslouchal jsem ten rozhovor p\u0159i j\u00edzd\u011b tramvaj\u00ed a jak jsem se rozhl\u00ed\u017eel, bylo mi jasn\u00e9, \u017ee kdybych ud\u011blal anketu, devades\u00e1t dev\u011bt procent lid\u00ed, co se mnou sd\u00edleli tramvajov\u00fd v\u016fz nem\u00e1 tu\u0161en\u00ed, co TED je. Ale \u0159\u00edkal jsem si, \u017ee to je hodn\u011b d\u00e1no regionem a slab\u0161\u00ed srozumitelnost\u00ed angli\u010dtiny a teprve ned\u00e1vnou p\u0159\u00edtomnost\u00ed TEDx<\/a> u n\u00e1s.<\/p>\n O dva dny pozd\u011bji jsem ve st\u0159i\u017en\u011b mluvil se st\u0159iha\u010dem o t\u00e9matu dal\u0161\u00edho Fokusu\u010cT24 a \u0159\u00edkal jsem, \u017ee bude o \u010dase jako fenom\u00e9nu a p\u0159ilehl\u00fdch oblastech, nap\u0159\u00edklad time-managementu. Zeptal se: „Time management? T\u00edm mysl\u00ed\u0161 co?“. A p\u0159itom j\u00e1 m\u00e1m pocit, \u017ee \u017eiju ve sv\u011bt\u011b, kde TM je tak b\u011b\u017en\u00fdm pojmem, \u017ee ho znaj\u00ed i lid\u00e9, kte\u0159\u00ed si mysl\u00ed, \u017ee ho nepot\u0159ebuj\u00ed..<\/p>\n V n\u00e1vaznosti na tenhle hovor jedu op\u011bt tramvaj\u00ed a p\u0159eslechnu hovor \u010dtve\u0159ice mlad\u00fdch lid\u00ed. Sle\u010dna chce koupit po\u010d\u00edta\u010d a nech\u00e1v\u00e1 si radit. Hovor je \u00fapln\u011b nesmysln\u00fd, zalo\u017een\u00fd na \u00fapln\u011b scestn\u00fdch informac\u00edch o slo\u017eitosti p\u0159ipojen\u00ed k internetu, nemo\u017enosti sledov\u00e1n\u00ed film\u016f na netbooku atd. Vrcholem je t\u00e9ma iPad. „A co to jsou ty iPady?“ „Noo.. to je od eplu. j\u00e1 myslim, \u017ee se tam \u010dtou kn\u00ed\u017eky nebo tak…“ „aha ..\u00a0 no a ty.. tablety..? .. to je co?“ Ale v\u017edy\u0165 i u n\u00e1s mus\u00ed u\u017e ka\u017ed\u00fd v\u011bd\u011bt, co to iPad je. Nez\u00e1visle na tom, jestli ho pot\u0159ebuje, chce, nechce .. Ale tahle parta, potenci\u00e1ln\u00ed c\u00edlov\u00e1 skupina netu\u0161\u00ed. Aha. Vida.<\/p>\n Najednou mi doch\u00e1z\u00ed v\u00fdznam plno konverzac\u00ed, kter\u00e9 jsem nech\u00e1pal, respektive jsem v nich byl konfrontov\u00e1n s fakty, kter\u00e1 jsou „p\u0159ece jasn\u00e1“, ale j\u00e1 o nich nem\u011bl tu\u0161en\u00ed.<\/p>\n Doba ve kter\u00e9 jsou „v\u0161echny informace dostupn\u00e9 kdykoli v\u0161em“ sv\u00e1d\u00ed k tomu, \u017ee v\u0161ichni v\u00edme v\u0161e, nebo \u017ee v\u00edme to, co v\u011bd\u00ed ostatn\u00ed. Nebo jinak: o\u010dek\u00e1v\u00e1me, \u017ee kdy\u017e je to na internetu, mus\u00ed to p\u0159ece v\u011bd\u011bt i v\u0161ichni okolo. T\u00fdk\u00e1 se to baz\u00e1ln\u00edch v\u011bc\u00ed jako jsou denn\u00ed zpr\u00e1vy, z\u00e1sadn\u00edch v\u011bdeck\u00fdch objev\u016f i minoritn\u00edch kulturn\u00edch po\u010din\u016f. Hodnota samotn\u00e9 informace, jej\u00ed re\u00e1ln\u00fd v\u00fdznam nijak nesouvis\u00ed s penetrac\u00ed publika.<\/p>\n A\u010dkoli jsme v\u0161ichni potenci\u00e1ln\u011b propojeni na mnoha digit\u00e1ln\u00edch \u00farovn\u00edch, neznamen\u00e1 to, \u017ee sd\u00edl\u00edme stejn\u00e9 informace, \u017ee rozum\u00edme stejn\u00fdm v\u011bcem, neznamen\u00e1 to, \u017ee jsme podobn\u011b informov\u00e1ni. Jsme odd\u011bleni do okoln\u00edch „parti\u010dek“ stejn\u011b, jako to bylo d\u0159\u00edv, kdy\u017e n\u00e1s d\u011blilo m\u00edsto, \u010das, problematick\u00e9 spojen\u00ed, nebo pr\u00e1v\u011b omezen\u00fd p\u0159\u00edstup k informac\u00edm.<\/p>\n Paradoxn\u011b, v dob\u011b omezen\u00fdch m\u00e9di\u00ed byla penetrace mainstreamov\u00fdmi informacemi mnohem v\u011bt\u0161\u00ed. Ka\u017ed\u00fd p\u0159ece znal Beatles.<\/p>\n