“dobrý den”
“dobrý den, dáte si kolombínu nebo pijerota?”
“no já nevím, jako malý jsem to nikdy nejedl, ale zkusil bych třebas.. kolombýnu .. ..nebo je to s měkkým?”
“je to s měkkým, ale to nevadí, bude to třináct”
“počkejte tak to bych měl mít drobné”
“to by mi pomohlo”
“ano čtyři kančí stoličky, tady..”
“díky”
“tak se mějte, a….počkejte …(bojuje s obalem) jak se to rozbaluje? nevidím madlo” “ježiš promiňte já jsem vám nedala madlo? no tak to se omlouvám, ono je jich málo, víte, dovážejí mi jen dvě tři za měsíc. hned vám jedno podám…”
hledá madlo pod pultem.
“no… tedy … to snad.. no někde jsem tu určitě měla madlo na kolombínu..”
dál se hrabe pod pultem
“no tak já se moc omluvám, ale asi mi ho nedali, Fjodore Ivanoviči. ale tamhle přes ulici bydlí Helena Petrovna Blavatská a ta určitě madlo na kolombínu mít bude… zrovna minulý týden jsem viděla jak jedno nese. ale musíte si pospíšit. .. ať se vám to nerozteče..”
Fjodor Ivanovič odbíhá s tající kolombínou…
