Donucen k rozhovoru, rozmluvil jsem se v českolipském “houserovi”.
PDF ku stažení zde: http://www.i-noviny.cz/sites/default/files/lipa_pdf/rijen-2010.pdf
_________________________________________________________________
Co Vás přivedlo za oko kamery?
Když pominu doby, kdy jsem chtěl být popelářem nebo řidičem formule 1, byla moje cesta k pohybli- vým obrázkům dost přímá. Oba rodiče byli scéná- risté, a tak jsem v prostředí filmu vyrostl a asi se do mě otisklo natolik, že jsem od určité doby neviděl moc jiných možností, co dělat.
Vyrůstal jste v Novém Boru. Jaký máte k Českolipsku vztah dnes?
není úplně pravda, že jsem v novém Boru vyrůstal, ale strávil jsem tam mnoho času. Do Okrouhlé u nového Boru jsme jezdili na chalupu a do něja- kých dvanácti let jsem tam byl vždy celé léto. Dnes na Českolipsku moc času netrávím, ale určitě je to pro mě kraj vzpomínek z dětství a ty jsou vždy na- malovány zářivými barvami.
Před několika lety jsem byl v Boru na výletě a pořád pro mě má obrovskou hodnotu. Každý roh a každý dům v sobě nese film s nějakou vzpomínkou.
Měl jste jako malý kluk nějaký vzor?
Řekl bych, že jsem měl každý rok jiný vzor, ty se časem slily do podoby jednoho velkého nadvzoru a pak se rozpustily.
Pracujete pro Českou televizi. Co všechno pro ni děláte?
V současné chvíli pro Čt pracuji jen na pořadu Retro, loni to byl ještě třeba krásný pořad Fokus Čt24, který byl bohužel na konci roku zastaven.
Jak pohlížíte na dobu, o které pojedná- váte v pořadu Retro? Co bylo podle Vás lepší a co horší?
to je nesmírně složitá a stále ještě citlivá otázka. Díky práci na Retru jsem si uvědomil několik zcela protichůdných faktů – jedním z nich je, že lidé mají tendenci být velmi pohodlní a nechat sebou mávat, pokud budou mít zajištěny jakési „základní jistoty“. V diskusích na stránkách Retra, kde nás lidé
obviňují jak z nekritického hájení kapitalismu, tak z obhajoby komunismu, se velmi často objevují ná- zory, které shodně říkají „sice jsme nemohli cesto- vat, svobodně se vyjadřovat a podobně, ale měli jsme jistou práci a bydlení“. Jinými slovy tvrdí, že za trochu té jistoty jsme schopni se vzdát spousty zá- kladních svobod a ochotně se s tím smířit. Jako bychom odmítali převzít zodpovědnost za to, jak se budeme mít, jestli budeme šťastní, nebo trpět.
Dalším faktorem je postupné křivení paměti. Čas maže a hojí rány a vzpomínky jsou vždy zářivější než realita ve chvíli, kdy ji prožíváme. A to je jeden z důvodů, proč lidé často vzpomínají na předrevo- luční časy s nostalgií a pocitem, že „jsme se zas ne- měli až tak špatně“. Zároveň ale vzniká i opačný protipól, který se proti době komunismu staví s mi- litantním odporem, jako by v té době snad ani ne- žili lidé. Oba přístupy jsou extrémní a nikam nás neposunou.
Myslím, že je důležité na tu dobu nezapomenout a stále si připomínat její negativa. to abychom vě- děli, kam už se nechceme vracet. Ale zatracovat vše, co předcházelo listopadu 1989, je stejný ne- smysl, protože si blokujeme cestu k tomu dobrému, co v ní bylo. Socialistický model, jak byl u nás na- staven, nefunguje, ale svět založený pouze na rota- ci peněz je vlastně podobně extrémní, protože podsouvá člověku touhu po nepotřebných věcech a upřednostňuje cenu nad hodnotou.
Ale všechny tyhle řeči o ideologiích jsou stejně hodně zavádějící. Důležité je uvědomit si, že každý z nás je sám zodpovědný za své štěstí, spokojenost a naplnění svých snů.
Působíte i jako performer ve skupině C. Čemu všemu se v ní věnujete? Experimentujete se zvukem, obrazem… Kde se s Vašimi díly můžeme setkat?
Skupina c byla velmi zajímavý projekt (rozpadla se cca před rokem a půl), kde jsme s Ladislavem Že- lezným, Alešem Killiánem a Rudolfem Šmídem vy- zkoušeli cosi na hraně hudby, performance a kuli- nářství. Vyšli jsme z relativně cynické myšlenky, že lidé stejně jen chtějí být nasyceni a pobaveni a na umění kašlou. A vytvořili jsme kapelu, která hrála, zatímco Rudolf Šmíd vařil a servíroval výborná jíd- la, jejichž recepty se zpětně prolínaly do hudby a dávaly jí další obsah. ti, kteří nebyli spokojeni s muzikou, odcházeli alespoň dobře najedení. Skupina c byla zároveň vyústěním dlouholeté spo- lupráce všech účastníků na poli audia a videa. na jejích troskách pak ještě vznikl projekt time tušit s Ladislavem Železným, který sahal do zapomenu- tých zvukových archivů, které oba máme, a stavěl z nich nové konstrukce. Některé mé zvukové práce najdete na webu Českého rozhlasu v programu Radiocustica a nebo na mém webu bokonon.org.
V České Lípě jsme se mohli pokochat jed- nou Vaší performancí – tzv. mappingem, a to při prologu festivalu Lípa Musica. Co takový mapping vlastně obnáší a čím je zajímavý?
Mapping je relativně nová odnož VJingu – tedy umění živé tvorby pohyblivých obrazů. U mappin- gu je specifické to, že jsou projekce přesně vyladě- ny na konkrétní místo – často se jedná o architek- tonické prvky, exteriéry i interiéry. tím vzniká unikátní efekt, že domy ožívají a mění se v jiné ob- jekty, mění objem, dostávají nové významy a formy. U nás je mapping relativně nový a teprve se obje- vují první skupiny, které se jím intenzivně zabývají, ale ve světě je rozjetý už mnohem déle a zároveň se tam daří posouvat mapping od prvotní fascinace efektem, kdy se domy rozpadají a jsou osvětlovány z nezvyklých úhlů, k hlubší práci s obsahem. Stačí projet odkazy na Youtube, pod heslem mapping najdete i velmi zajímavé projekty.
Čeho si vážíte?
Vážím si lidí, kteří dělají svou práci s láskou.
Vyrazil jste také někdy do světa na zkušenou? Kam se rád vracíte?
Rád se vracím domů. A nemyslím jen fyzicky, domů k rodině, ale i návraty k sobě, vnitřně, mentálně. Myslím, že to je něco, co by potřebovalo mnoho lidí – zastavit vnitřní roztříštěnost a podívat se v klidu do sebe.
Co byste rád v životě dokázal?
Na tuhle otázku jsem naposled odpovídal v dětství ve škole a tenkrát se slušelo říct, že se chci zasloužit o mír a porozumění mezi národy. Dnes už to tak jednoduché není. Vím, kterými cestami a jakým směrem chci jít, ale cíl mě tak moc nezajímá.